Pohled Vandera

„Jedu s vámi,“ trval na svém Finch a už napůl zavíral notebook, jak se chystal vstát.

Položil jsem mu ruku pevně na rameno a nechal ho sedět. „Potřebuji tě tady, abys sledoval jejich telefony. Kdyby se cokoli změnilo – cokoli – musím to vědět okamžitě.“

Očima těkal mezi mou tváří a obrazovkami počítačů, v jeho výrazu byl patrný vnitřní boj. Nakonec přikývl a neochotně se opřel zpátk