Kapitola 92: Slib mi, že si nikdy nenecháš ublížit

Z pohledu Elary

Ubíhaly hodiny.

Slunce vystoupalo vysoko a pak začalo postupně klesat k západnímu obzoru. Vander tam stále zůstával, nehybný, až na občasné hnutí ramen při každém nádechu.

Členové smečky přinášeli vodu, jídlo, nabízeli společnost – to vše bral na vědomí jen nepatrným kývnutím, než se znovu vrátil ke svému tichému rozjímání u hrobu.