Pohled Elary

Několik minut jsme šli v tichu, jediným zvukem byly naše kroky ozývající se od kamenných zdí podzemního bludiště.

Prsty jsem měla stále zaklesnuté do lemu Zarkovy košile a snažila se ignorovat, jak povědomé je ho takhle následovat.

Zarek náhle ticho přerušil. „Ohledně té noci...“ Jeho hlas byl kontrolovaný, opatrný. „Byl jsem opilý, takže ten polibek byl jen omyl.“

Při jeho nečekaných