ELOWEN.

Moje osmnácté narozeniny. Noc, která by měla být nezapomenutelná, noc, na kterou čeká každý vlkodlak. Pro mě měl být včerejšek nesmírně důležitý. Vzhledem k tomu, že jsem nejslabší ze smečky, jsou mé možnosti už tak omezené, ale po včerejší noci se všechno ještě zhoršilo.

Jsem omega. Jsem na nejnižším stupni potravního řetězce, kořist. Nikdo.

Omega je dobrá jen ke dvěma věcem; aby sloužila jako nositelka mláďat nebo jako hračka pro vlka, který by mě chtěl. To se v každém případě očekává. Jako omegy máme být mírné a podřízené, a především poslušné.

„Všechno nejlepší k narozeninám, drahá,“ říká babička Callista a pokládá přede mě nádherný dort. Dort je potažený černým fondánem s rudými růžemi z jedlé polevy.

Zářící svíčky na dortu mi tančí před očima a rozmazávají se do třpytivých skvrn, jak se na něj dívám. Něco, co má být pro mě šťastným okamžikem, jím ve skutečnosti není…

Včera v noci jsem se neproměnila, ačkoli jsem měla…

Ze všeho nejvíc jsem nečekala tohle. Když jsem stála pod měsícem, nic se nestalo. Dokonce jsem ani necítila její přítomnost… Byla jsem zdrcená. Bez své vlčice jsem k ničemu, dokonce i jako omega. Nepřežila bych alfův uzel, ani bych nedokázala odnosit mládě.

Jistě, alfa Varkas říkal, že by to mohl být jen fakt, že v mém datu narození mohla být chyba, protože jsem ztratila všechny vzpomínky na minulost… ale babička Callista mě před lety vzala k věštkyni, aby určila můj věk. Ta se přece nemohla mýlit.

Bez ohledu na to, jak moc jsem byla otřesená, jsem se na alfu prostě usmála a přikývla, i když jsem věděla, že tomu nikdo nevěří. Jsem prostě selhání, vsadím se, že litují i toho, že mě vůbec vzali pod svá křídla.

Ale nejvíc mě zabolel ten pohled zklamání v Killianově tváři, když jsem se neproměnila. Killian, alfův syn a muž, po kterém toužím, mě dokonce před pár dny vzal koupit tyhle šaty, ale všechno to nadšení bylo k ničemu.

Včera v noci, když jsem se neproměnila, se mlčky otočil a odešel, a já mu to nezazlívám.

Vzdálený popěvek „všechno nejlepší“ z místnosti plné falešných přátel mi stále doléhá k uším, přestože mě pohlcují emoce a myšlenky. Nemůžu je úplně vytěsnit a babička Callista to pro mě zorganizovala, musím jí ukázat, že jsem vděčná.

„Je ti osmnáct, gratuluji, Elowen, tady, rozkroj dort.“ Někdo mi podává nůž a já slyším, jak mu děkuji.

Není to velká oslava, jen pár mladých mužů a žen, které babička Callista pozvala. Pořád mi to připadá jako příliš mnoho lidí, tohle bylo koneckonců poprvé, co skutečně dostávám oslavu.

Překvapuje mě, že ji nezrušila, zvlášť když jsem nikdy nezískala svou vlčici, ale hádám, že na zrušení už bylo pozdě. Očima těkám po rozlehlém prostoru a hledám ho.

Kde jsi, Killiane? Slíbil jsi, že tu budeš…

Bojím se, že se mu hnusím, protože jsem nikdy nezískala svou vlčici… Pořád bolí vědomí, že se včera prostě otočil a odešel.

Obvykle mi alfa Varkas, Killian a babička Callista dávali dárek a společně jsme povečeřeli, čehož jsem si moc vážila. Navzdory tomu, že byl alfa Varkas zaneprázdněný muž vedoucí jednu z nejmocnějších smeček v zemi, si na mě vždycky našel čas.

„Tady máš, drahá.“ Babička Callista se laskavě usmívá a krmí mě kouskem dortu.

„Děkuji, babičko Callisto.“ Usmívám se a jím dort.

Čokoládový, můj nejoblíbenější.

„Usmívej se, dítě,“ zamumlá a obejme mě.

Nechovám se normálně? Samozřejmě, s hosty by nechtěla, abych se tvářila nešťastně. Jsem nevděčná… Pořádá pro mě oslavu, a já se tu chovám tak sklesle.

Rozhlížím se po místnosti a jemně se usmívám. Ale uvnitř se stále cítím nesvá a kárám se za to, že babičku Callistu mrzím.

Tohle je místnost plná lidí, kteří vědí, že nejsem jednou z nich, jsem jen omega a ony jsou všechny postavené vlčice, ale samozřejmě by se chtěly zúčastnit. Jakou lepší příležitost zahlédnout Killiana nebo s ním strávit čas by měly než tuhle?

Prohledávám místnost a hledám ho, při pouhé myšlence na něj se mi rozbuší srdce.

Proč tu není?

Ačkoli jsem jiná, nikdy jsem si to nenechala připustit k tělu.

„Běž se bavit,“ nařídí babička Callista a já musím poslechnout.

Zhluboka jsem se nadechla a vydala se mezi hosty.

Procházím davy, děkuji lidem, že přišli, a za jejich dárky. Jsou ke mně milí, protože babička Callista má oči všude. Po chvíli, když babička Callista opustí místnost, dojdu k osvěžovacímu stolu a naliji si osvěžující ledový nápoj. Jsem tak zklamaná, že tu Killian není… slíbil mi to.

„Elowen.“ Otočím se a podívám se na skupinu vlčic, které ke mně přistoupily.

Všechny jsou starší než já, kolem dvaceti, a naštěstí to nejsou ty, co mě šikanují. Vidím Vesperu na druhém konci místnosti, jak horlivě vykládá, nebo se spíše předvádí ostatním. Ale je to koneckonců vysoce postavená vlčice.

Posunu se o kousek dál v naději, že se chtějí jen obsloužit jídlem a nebudou mě obtěžovat prázdnými řečmi. „Ahoj,“ řeknu a zdvořile se usměji na ženy před sebou.

Dvě z nich jsou alfí krve a já v podřízenosti skloním hlavu.

„Kde je Killian?“ zeptá se jedna z nich a bere si pití.

Rychle upíjím svůj nápoj. „Vlastně nevím. Omlouvám se,“ řeknu a rozhlížím se kolem.

Další dvě protočí panenky, zatímco jedna z nich zavrtí hlavou. „Můžeš mu zavolat? Opravdu jsme doufaly, že tu bude.“ Ruce se mi začínají třást nervozitou a oči mi těkají sem a tam. Není divu, že tu byly kvůli němu.

Kvůli mně se nikdo neukázal, jen kvůli němu, a teď marním jejich čas. Další důvod, proč mě nemají rády. Přesto mě v očích pálí slzy při vědomí, že ten jediný člověk, o kterém jsem si myslela, že mě nikdy nezklame, to udělal. Killian porušil svůj slib. „Obávám se, že nevím, kde by mohl být,“ zamumlám a cítím se hrozně.

„Očividně, jsi jenom omega. Nemá právo mu volat, Tavyo.“

„Takže jsme přišly zbytečně…“ zamumlá Tavya.

„Omlouvám se. Odpusťte mi…“ řeknu zdvořile a snažím se nedat najevo své emoce. Bolelo, když to řekly… Jsem člověk s city… Chápu to; nikdo nechce přijít na mou oslavu. Já taky ne.

Protože už nezvládám další jejich kousavé poznámky a soudivé pohledy, omluvím se; nikoho to vlastně nezajímá, pokračují v rozhovorech, aniž by mi věnovali jediný pohled. „Skvělé. Přišla jsem sem kvůli němu,“ slyším jednu z nich, jak si stěžuje ostatním.

„Já taky, proč jiného bychom chodily na oslavu nějaké omegy,“ zašeptá třetí.

„Pššt, nechceš, aby tě lady Callista slyšela.“

Opustila jsem sál sklíčená. Taky jsem tu chtěla Killiana. Slíbil mi to, ale od včerejší noci jsem ho vůbec neviděla.

Bolí to.