ELOWEN.

„Prosím, nedělej to!“ křičím a padám pozpátku. Něco mě zasáhne do zadní části nohy, až se mi podlomí kolena a já padám na obrovskou postel. Chytám se tmavě fialových závěsů, které visí z nebes postele se čtyřmi sloupy, látka mě pálí do dlaní, jak mi vyklouzává z rukou, když mě přitlačí na záda.

Oči mu rudě žhnou, špičáky jsou venku a on mě chytá pod krkem. Dredy mu rámují obličej, jak se n