ELOWEN.

Kráčím po skalnaté zemi komnaty, vlny na jezeře a vítr se trochu uklidňují. Kolem mě září má vlastní aura a osvětluje temnotu. Je tu stále stejně chladno jako posledně, a já čekám, až klesnu na jedno koleno.

Musím si říznout do ruky a počkat… Prohlížím zem, vyberu si ostrý, zubatý kámen, zvednu ho a zaříznu si ho do dlaně.

Slabé bodnutí ostrého kamene, jak se mi zařezává do kůže, je kvůli