ELOWEN.

Vrátili jsme se do našich původních pokojů a na okamžik si myslím, že se chystá odejít, když vejde a zavře dveře. Otočím se k němu, přistoupím blíž a vzhlédnu k němu.

Vím, že moje láska má vznětlivou povahu. Zklidní se stejně rychle, jako se vytočí, a já jsem s tím v pohodě. I když mě to občas děsí. Položím mu ruce na bicepsy.

„Omlouvám se,“ řeknu jemně a zahledím se do těch zlatozelených