ELOWEN.

„Elowen…“ zamumlá Zareth.

„Věříš mi?“ zeptám se tiše skrze mentální pouto.

Naše oči se střetnou, on se zamračí a pak krátce přikývne. Vidím pramínky světla, které začínají stoupat všude kolem nás, ze zdí i ze samotné země.

Světlo začíná vířit ve vzduchu, sílí a spojuje se, než mě začne obklopovat.

Je to intenzivní a na okamžik nemůžu dýchat, než se ty úponky začnou vpíjet do mé kůže.