ELOWEN.

Nicota mě obestírá jako plášť. Není tu cítit vůbec nic. Není tu zima, teplo ani vítr. Všechno je prostě... nehybné.

Není tu žádné světlo, a ani s naším zrakem nic nevidím.

Toto místo je skutečně prázdné.

Když procházíme tou prázdnotou bok po boku, pevněji stisknu Zarethovu ruku. Jediný zvuk, který slyším, jsou kroky Věčného Boha před námi a tlukot našich srdcí.

Moje aura ze mě vyzařuje, al