V okamžiku, kdy byla na střeše opět sama, se Elena rozplakala a plakala usilovněji než za celou dlouhou dobu. Kvílení větru a neustálý proud aut o deset pater níž přehlušovaly její hlasité, srdceryvné vzlyky.

Dominicovi řekla, že chce být sama, ale pravda byla taková, že by kdykoli dala přednost jeho společnosti před tímto pocitem osamělosti, který jí hlodal v srdci.

„Vzpamatuj se,“ opakovala si E