Právě když si chce kleknout, chytím ho za paži a zastavím ho. Krátce se mi podívá do očí, než znovu sklopí zrak v uctivé poddanosti.

Vypadá ustaraně, ale nic mi neříká. Popadnu dvě stoličky z druhého konce místnosti, zavolám jeho jméno a jednu mu přistrčím. Druhou si přikopnu blíž, když se vracím.

„Viděl jsi ho někdy v Generální nemocnici?“

„Jen ty dvakrát, co jsme ho tam s tátou vezli. Nesmí mít