„Je v pořádku to pustit, Jarene.“

Můj hlas je jemný, když povzbuzuji ten emocionální výlev, o kterém vím, že ho ten mladý muž potřebuje, zatímco ho držím blízko u sebe. Netrvá dlouho a cítím, jak se jeho tělo třese tichým pláčem a jeho ruce se svírají v pěst na látce mé košile. Dát mu svolení se mnou mluvit bylo spíše o tom, abych Jarenovi dopřál citové uvolnění, které potřeboval, než o volání o p