„Anselma nám dá chvilku, abychom pro tebe našli něco pohodlného. Chytni se mě. To je v pořádku.“

Konečně spustí paži a položí mi ji na bok. Zavrtím rukou, dokud mi nesklouzne do ohybu jeho krku. Má zavřené oči a tělo ztuhlé; když se mé prsty dotknou jeho vlasů u týla, prudce cukne. Pomalu sjíždím rukou k jeho krku a udržuji dotek lehký jako pírko, sotva znatelný, ale stále přítomný.

Okamžitě zar