Oddechuje stejně těžce jako ona, levou paží ji svírá a tiskne pevně k sobě, pravou má stále na jejím bříšku.

„Co to sakra bylo? Musíš ji od něj vzít, tati. Jenom jí ubližuje.“

„Zmlkni, Luciane,“ prohlásím, unavený z jeho neustálých připomínek.

„Tati!“

„Zmlkni!“

Položím Madira ruku na hlavu. Silně se třese a tiše kňourá.

„Madiro.“

Snažím se ji povzbudit, aby mluvila, ale myslím, že na to ještě není