Znovu vzhlédnu do Alfových očí. Chvíli v nich setrvám a pořádně si ho prohlížím.

„Omlouvám se za včerejšek,“ zašeptám nakonec. Zavrtí hlavou a pomalu ke mně natáhne ruku.

„Vím, že tě bolí hlava, neublížím ti,“ zašeptá, když se dotkne strany mé hlavy. Nemůžu si pomoct, zavřu oči a odvrátím se od jeho dotyku.

„Nemáš se za co omlouvat.“

„Ale mám, Alfo. Já ta štěňata k ničemu nenutím. Včera večer jsme