„Byl jsem zděšený a skutečně neschopný pohybu. Viděl jsem, jak alfa zvedá ruku s opaskem nad hlavu, než jím švihl dolů. Ten zvuk, jak ho opasek zasáhl, jeho křik a pláč, ten nelítostný déšť ran dopadajících na tak malé dítě. Stálo mě to všechny síly, abych utekl do svého pokoje a zabořil se do postele.“

Vykroutí se mi z sevření, nakloní se dopředu a tiskne si ruce na uši, jako by stále slyšel křik