Pondělí 5. března

(Kaelův pohled)

Zastavím se těsně před dveřmi smečkového domu. Je to poprvé za víc než měsíc, co jsem venku sám. Od té doby, co jsem přesně před šesti týdny přišel do Crimson Zenith, to byla pořádná jízda. Je mi líp, nejsem sice úplně vyléčený z otcova posledního výprasku, ale nejsem ani na prahu smrti, takže rozhodně pokrok.

Svou družku jsem nevídal tak často, jak bych si přál.