Zavřu oči a tiché slzy mi stékají po tvářích. Nikdy to nepřiznám, ale otcovo týrání se za poslední dva roky zhoršovalo. Natolik, že každé ráno bojuji s tím, abych vstal z postele, protože se nemůžu ubránit otázce, jestli právě dnes bude ten den, kdy ukončí mé trápení.

„Potřebuju, ses napojil na pouto. Nech ho, ať tě uvolní a uklidní, aby tě moje čtení nebolelo. Kvůli své smyslové citlivosti mě ucí