Kapitola 102: Je moje

Kaelen

„Ty úchyle, ty šílený magore,“ syčel na mě.

„Elora Vanceová je moje,“ zavrčel jsem mu do ucha.

„Eloro!“ vykřikl bezdůvodně a já mu tu ruku vytočil ještě víc, aby měl důvod kvičet jako malá holka.

V momentě, kdy jsem mu vykloubil rameno, začal řvát, plivat a dokonce se mě snažil kousnout. Byl zoufalý, tak jsem mu ruku pustil a vstal. Ležel na zemi a svíjel se bolestí. S