Kapitola 165: Už nemůžu plakat

Elora

Podruhé mě probudil zvuk klepání.

„Eloro, proč jsi nejedla?“ Slyšela jsem znovu bratra, i když vím, že od jeho posledního klepání uběhly nejspíš hodiny. Cítila jsem, že je pozdě.

„Eloro?“ Slyšela jsem ho odfrknout. Klepl ještě jednou, ale nakonec prostě vešel. Nepohnula jsem ani svalem.

„Docela mě děsíš, prcku. Prosím, řekni mi, co se děje.“ Cítila jsem prohnut