Kaelen

Svalil jsem se do koženého křesla, o kterém vím jistě, že je jeho, a pak čekal. Slyšel jsem štěrk na příjezdové cestě a pak klíč v zámku. Opřel jsem si loket o opěrku a s pistolí v ruce jsem se v jeho křesle zaklonil. Můj obličej je vidět, chci, aby věděl, že jsem to já. Pamatoval si mě, na obličej chlapa, který vás takhle zřídí, se obvykle nezapomíná. Slyšel jsem klapání jeho podřadných pr