Pohled Cerys

Převalím se a zkusím zabořit tvář do polštáře, ale hlavou se mi nekontrolovaně honí myšlenky a scény z dnešní večeře.

Jsou příliš hlasité, příliš rozjitřené, je toho moc. Nejde jen o to, že otec prohlásil můj trest za správný, ale i o to, že je mu to pořád jedno. Asi jsem doufala, že změní názor, až uvidí, jak moc jsem byla nešťastná a zraněná, ale on se nezměnil.

Nikdy se nezmění.

Da