Gamma Kaelen

Když vstoupíme do smečkového domu, cítím, jak začínám být nervózní, a ani si nejsem jistý proč. Vím, že se trochu stydím za ten útěk, ale ne moc, a vím, že jsem nervózní z představy, že Lylah nechám odejít, ale i tak se cítím, jako bych se fyzicky třásl. Voktor to musel vycítit, protože mě vzal za ruku a jemně ji stiskl.

„Jsem tu s tebou, miláčku, ať se děje cokoli.“ Vlepí mi rych