(Elara)

„Ahoj, můj krásný kluku.“ dřepla jsem si a rozpřáhla náruč, když ke mně Evren po práci přiběhl.

Nenáviděla jsem ten pocit, že musím své emoce před ním nebo před rodiči maskovat. Dnešek i včerejšek mě vyvedly z míry a já věděla proč, ale nechtěla jsem si to přiznat. Rozhlédla jsem se; tohle místo začínalo působit jako domov, ale bála jsem se, že až rodiče odejdou, ten pocit zmizí. Upřímně,