Zvedl mi bradu, aby mě donutil se mu podívat do očí; jeho pohled mi těkal po tváři. „Máš pravdu; jsi unavená.“ Pustil mou bradu a mírně se zamračil.

„Ne,“ řekla jsem tak rychle, až jsem konečně našla svůj hlas. „Ne,“ zopakovala jsem pevněji.

Přejel mě očima, jako by se rozhodoval, jestli je to pravda. Vystrčila jsem bradu a snažila se v sobě najít aspoň zbytek sebevědomí.

„Tak si vyber.“

„Jsi něja