(Elara)

„Ty krávo, Alfa žije,“ řekl někdo hlasem plným paniky, větší, než když umíral.

Klesla jsem na postel vedle svého syna. Evren se posadil a široce se na mě usmál.

„Evrene, co se stalo?“ zachraptěla jsem; hlas jsem měla nejistý a odrážel hloubku mého zmatení.

Střádle jsem tomu nevěřila. Nechápala jsem to.

„To mravenčení ve mně. Chtělo pomoct,“ vysvětlil Evren.

To už se u něj projevovaly nějak