Kae už čekala, ruce zkřížené na prsou, a měřila si mě pohledem.

„Vypadáš nějak svěže,“ poznamenala.

„Sedni si.“ Ukázala k Drakonovu jídelnímu stolu, který teď byl i mým jídelním stolem.

Prohlédla jsem si záplavu barevných kartiček, hromady knih, úhledně narovnané prázdné papíry a pera.

„Co to je?“ zeptala jsem se, aniž bych si sedla.

„Máme zkouškové. Finálové finále,“ řekla a její oříškové oči do