„Je za námi,“ řekl mi Drakon a palcem mi kroužil po hřbetu ruky. „Vypadá k světu; tedy, tak moc, jak jen jim dovolila, aby jí pomohli. Vím, že jsi ji nechtěla do ničeho nutit.“ Četl mi myšlenky.

„Díky.“

Pozorovala jsem teď už známou krajinu. Město přešlo v předměstí a několik budov. Jakmile jsme nechali předměstí za sebou, domy nahradily stromy. Vždycky jsem obdivovala, jak se krajina dokáže během