(Raquela)

„Dobře, zlato, to zvládneš. Stačí jedno ven a pak už z tebe prostě vystřelí.“ Jaxonova tvář se mi objevovala a mizela před očima v mlze zmatku, únavy a nepopsatelné bolesti. Vypadal ustaraně a já ho chtěla utěšit, ale sotva jsem dýchala.

V tuhle chvíli jsem byla ráda, že jdou tři najednou, už jen proto, abych nemusela tuhle bolest cítit třikrát po sobě.

„Takže... ty si myslíš... že prost