Pohled Astraey

Způsobem, jakým vyplnil dveře koupelny, jsem měla pocit, že není úniku. Když se naše pohledy střetly, rty se mu zvlnily do úsměvu, ze kterého padaly kalhotky a podlamovala se kolena. Co se to k sakru dělo, protože mě pálila celá kůže?

Odtrhla jsem od něj pohled a podívala se ven, čímž jsem ho mlčky žádala, aby ustoupil. Ale on to neudělal. „Nastupuješ zítra na lyceum Silver-Cedar?“