Pohled Astreiy

Stála jsem na okraji bazénu u Taliina domu. Měsíc vrhal strašidelnou záři na tmavou, vířící vodu pod ním. Noc byla nepřirozeně tichá, jen vytí vlka občas přerušilo ten klid. Ruka mě postrčila vpřed: „Jen běž,“ zamumlal tichý hlas. „Bude ti líp.“ Než jsem tomu stačila zabránit, ta ruka mě strčila a já se zřítila do ledových hlubin. Chlad vody byl jako šok, který mi ukradl dech. Zoufa