Pohled Blythe

„Ahoj!“ vydechla jsem. Astraea byla úchvatná. Chvíli jsem na ni bez mrknutí oka zírala. „Já jsem Blythe.“

S milým úsměvem ke mně přistoupila. „Já vím! Už se nemůžu dočkat, až se spřátelíme. S Luminou jsme vymyslely tolik věcí, které s tebou můžeme podniknout.“

Tentokrát jsem se neubránila úsměvu ani já. „Určitě,“ odpověděla jsem a cítila, jak se mi do tváří vkrádá červeň. Ti lidé děl