VOKTOR

„Pořád čekám.“

Podívala se na mě zpod řas, pak se rychle vrátila ke své knize. Ušklíbl jsem se. Každé cuknutí, každý pohled – byla roztomilá bez sebemenší snahy. Směšně rozkošná.

Uběhlo pár vteřin. Zvedla hlavu, ale odmítala se mi podívat do očí. I v tom chladu se jí na spánku leskl slabý film potu. Byla nervózní.

„Můžu se podívat?“ zeptal jsem se.

Pomalu přikývla a podala mi knihu, přičemž