ELARA

„Elaro,“ zavolal.

Otočila jsem se. Byl bez košile. Zatajil se mi dech. Zaplavila mě panika – zabořila jsem obličej do polštáře a skrývala slzy. Nesmí mě vidět. Nesmí.

Když jsem si myslela, že jsem přestala plakat, posadila jsem se. Už tam byl. Ruce na mých ramenou. Tvář zkřivená hněvem.

Co jsem udělala?

Věděl to? Chystal se mě… udeřit?

„Kdo ti to udělal s obličejem?“ Jeho hlas byl tichý, drc