VOKTOR

„Jdeš pozdě,“ řekl můj otec ve chvíli, kdy jsem vstoupil do jídelny.

Ignoroval jsem ho a podíval se na Elaru. Seděla nejblíže k němu – s hlavou sklopenou, předstírajíc, že její jídlo je nesmírně fascinující.

Zatnul jsem čelist. Přešel jsem k protější židli, sedl si a znovu na ni pohlédl. Stále nic.

Otočil jsem se k otci. „A ty jsi pořád tady? Myslel jsem, že už budeš dávno pryč.“

Usmál jsem