VOKTOR

„Netvař se tak,“ zamumlal jsem a upravil si manžetu košile. „Vyhodil se sám.“

Stále na mě zírala – s mírně pootevřenými rty a vykulenýma očima, jako bych se právě přiznal k vraždě. Možná se v tom jejím nevinném mozečku k vraždě i přiznal. Ale ten parchant si to zasloužil.

Naklonil jsem se blíž, uchopil pelest postele za ní a uvěznil ji. Zatajil se jí dech. Zkusila se pohnout dozadu, ale nem