VOKTOR

„Máš hlad, kotě?“ zeptal se jsem se, když jsem jí dopnul bezpečnostní pás. Vzhlédla ke mně, tvář měla bledou, ty zelené oči byly matné a nepřítomné – a já pocítil prudký zášleh vzteku. Na sebe sama.

Zavrtěla hlavou. Vzal jsem její tvář do dlaně a ona se k doteku přitiskla, dlouhé řasy se jí zavřely, jako vždycky, když toužila po útěše.

„Jsi si jistá? Co třeba zmrzlina?“ nabídl jsem jí jemně