ELARA

Když jsme vešli do domu, stále mi neřekl ani slovo. To ticho mě užíralo a udržovalo v neustálém napětí. Nevěděla jsem, co mám čekat – byla tohle ta chvíle, kdy si na mně konečně vybije zlost?

V tu chvíli Dahlia seskočila z pohovky, jakmile nás uviděla.

„Iris!“ vykřikla s čirým nadšením.

Pousmála jsem se, sotva včas, než se na mě vrhla. Pod náporem jejího těla jsem zavrávorala dozadu, ale na