VOKTOR

Opřel jsem se v křesle, zavřel oči a nechal kůži pod sebou zasténat, jak jsem se pomalu otáčel. V místnosti bylo ticho – jen vytrvalý hluk velkoměsta tlumený tlustým sklem. Když jsem otevřel oči, u dveří se ozvalo zaklepání.

„Šéfe, to je Alex,“ ozval se známý mužský hlas.

„Dále,“ řekl jsem, oči se mi stočily ke skleněné stěně přede mnou. Obloha venku byla šedá – obtěžkaná příslibem deště. P