Valerica seděla na posteli se zarputilým výrazem a upřeně hleděla do zdi. Čelist se jí hýbala, jak převalovala v ústech, aby zmírnila bolest.

„Proč to pořád děláš? Kdyby ta zeď mohla uhnout, už by před tvým pohledem dávno utekla,“ řekla Mina a vzhlédla od svého telefonu.

Kaira, která si právě odepínala vrhací nože ze stehna a zasouvala je pod postel, se k nim otočila.

„Jo, od té doby, co ses vráti