Elara zírala dolů na Voktora, který klečel mezi jejíma nohama, ruku lehce položenou na jejích nahých stehnech. Měla nutkání se k němu sehnout, proplést mu prsty vlasy, přitisknout si ho k sobě a dát mu najevo, že by se na něj nikdy nedokázala doopravdy zlobit. Byl na ni hodný – vždycky byl, i když nemusel, a to byla pravda.

Ale nechtěla mu to darovat jen tak snadno.

Ještě ne.

Chtěla, aby se cítil