Doktor Arik mířil na parkoviště nemocnice, když se mu zježily chloupky na zátylku. Zastavil se, zamračil se a rozhlédl se kolem. Parkoviště bylo spoře osvětlené, zlověstně tiché – a úplně prázdné.

Setřásl ten plíživý pocit a pokračoval v chůzi. Zrovna když sahal po klíčích od auta, vycítil za sebou pohyb.

Prudce se otočil.

Pár centimetrů od něj stála vysoká, temná postava. Muž se usmál.

„Dobrou no