Crimson se otočila k Valerice, která bušila pěstí do boxovacího pytle, jako by jí ten osobně ublížil. Každý úder dopadl s brutální silou, jako by si na něm vybíjela nějaký hluboký, nevyřešený hněv.

Crimson vytáhla doutník z úst a pomalu vydechla, nechala kouř kroužit ve vzduchu a pozorovala svou dceru. Nemluvila – samozřejmě věděla, co se děje. Ale v hlavě se jí honilo ještě něco jiného, něco, co