Elářino tělo pulzovalo bolestí. Tolikrát s ní mrštili o podlahu a o stěny, že už ztratila počet. Krev z jejího nosu a rozbitých rtů malovala na zemi obrazec jako na plátně. Trvalo to už celé hodiny – od samého rána. Kaira i ostatní dívky odešly. Nemohly se na to dívat. Dokonce i Voktor odešel.

„Vstaň a udeř mě. Nebuď taková srabácká mrcha,“ řekla Hestia a shlížela na Elaru, která ležela na zemi a