Voktor hleděl na mraky plynoucí za oknem, ale neobdivoval je.

Jeho mysl byla jinde – u jedné vzpomínky.

Tvář jeho ženy, dychtivě přitisknutá ke sklu, jak pozoruje plující mraky. Způsob, jakým se jí tváře nadmuly radostí. Světlo v jejích očích. Nevinnost v jejím úsměvu.

„Brzy budeme přistávat,“ řekl Riktor z druhé strany kabiny.

Voktor neodpověděl. Ani se na něj nepodíval. Jen dál nehybně hleděl z