POHLED DAHLIE

Oči se mi prudce otevřely a na rtech se mi rozlil úsměv, když jsem zírala do stropu. Dnešek byl můj den. Zhluboka jsem se nadechla a vyskočila z postele, nohy mi vklouzly do králičích bačkor. Už jsem chtěla zamířit ke dveřím, když jsem si vzpomněla – Moonie zůstal za mnou. Jak jsem ho tam mohla nechat?

Otočila se a tam byl, ležel přesně tam, kde jsem ho nechala.

Popadla jsem ho a zaz