„Sakra, tak moc jsi mi chyběla. Netušil jsem, že mi někdo může chybět tak moc, až se mi z toho každý den špatně dýchá,“ zamumlal Voktor s nosem zabořeným do Elařina krku a nasával ji, jako by byla vzduch. Nohaty ho obemkla kolem pasu, zády se tiskla ke zdi a rukou mu svírala krk, jako by jeden z nich mohl v každé vteřině zmizet.

Chyběla mu až k šílenství – do bodu, kdy každý nádech bez ní připomín