„Paní, jsme na místě,“ řekl řidič se svraštělým obočím a otočil se, aby se podíval na Elaru.

Neodpověděla. Jen zírala na tu budovu. Na svou budovu.

Sevřelo se jí hrdlo, když si vzpomněla, kdy těmito dveřmi procházela naposledy. Viktor byl tehdy po jejím boku a jeho ruka jí byla oporou. Teď bylo sedadlo vedle ní prázdné. Byla sama.

Ale tak to muselo být.

Elara se zhluboka nadechla, otevřela dveře a