„Ano, ano, přesně tam,“ vydechla Vivienne, oči měla skelné, jak pozorovala noční oblohu z okna. Silně se kousla do rtu. „Nehýbej se – anooo.“ Usmála se a pak si dlouze, úlevně vydechla.

Narovnala se, začala si urovnávat sukni a s nacvičeným úsměvem se otočila k muži za sebou.

Jeho úšklebek se prohloubil. „Mám rád ženy, které vědí, co chtějí,“ zamumlal a zkrátil vzdálenost mezi nimi. Udělala malý k