Elara se na posteli kolébala dopředu a dozadu, záda opřená o čelo lůžka, kolena přitažená k hrudi. Slzy jí tiše stékaly po tvářích a máčely přední část noční košile. V pokoji byla tma, kromě slabé záře stolní lampy, ale i ta jí připadala příliš jasná.

Všeho bylo moc.

Zítra musela stát před soudní síní a vyprávět cizím lidem každý ošklivý detail posledních patnácti let. Uzamčené pokoje. Hladovění.